Detoxikační sranda hádám zabírá. Dneska ráno jsem si prožila krásně očistnou nevolnost a zimnici. Už je to pryž a ten mechově zelený lektvárek si chlemtám dál. K snídani jsem si znovu dávala to müslli a je ze dne na den lepší a lepší. Škoda, že tak rychle ubývá.
Pak se klepat ven, do tramvaje a do školy na dějiny výtvarného umění, po kterých jsem se dozvěděla, že stop-motion natáčení, se kterým jsem slíbila vypomoci se posouvá o dvě hodiny a tak jsem si vlezla do Cross Café na dva čaje, mrkvový salát a ovocný salát proložené jablkem a banánem. Pravý to oběd. Taky jsem přečetla asi sto stránek Harryho Pottera a Relikviích smrti. Šťastné to chvilky. Po nich následoval přesun do ateliéru, další čtení, skok na nákup do Tesca, ze kterého jsem odcházela s avokádem v kapse a raw tyčinkou u kamarádky, se kterou jsme se hned ve škole pustily do té stop-motion srandy.
No... Časem už to taková sranda nebyla. Přesněji po cca šesti hodinách, kdy jsem byla - konečně - milosrdně propuštěna. Během těch šesti hodin jsem stihla z avokáda a tyčinky pojíst, vypít spoustu vody, rozbít hrnek, vylít vodu, zahrát si ve své první animaci skoro-hlavní roli a přečíst pár dalších stránek knížky. Taky jsem se mimo jiné stihla začít stresovat s termíny klauzur a začátky zkouškového období. Klasický život vysokoškolačky, což?
Cestou domů jsem si byla pro jednu radost, kterou jsme si dopřáli na půl s Hejkalem - nový mixér. Už se nemůžu dočkat, až si zítra koupím strouhaný kokos a udělám si v tom mixérku první plzeňské kokosové mléko. Jó - už aby.
Taky zítra chci začít dělat na těch klauzurách, jít do fitka, pokračovat v kurzu o pohádkách Hanse Ch. Andersena a vůbec - mít se dobře a dělat věci, ze kterých mám radost.
A ještě jedna věc - dneska jsem si objednala barvu na vlasy. Tyrkysovou Manic Panic. Potřebuju nějakou vlasovou změnu, ale nechci nic vyloženě radikálního. Bojím se, že bych toho litovala, nebo tak něco. A to nechci. A taky se mi podařilo nacpat do uší plugy, které jsem si pořizovala pár týdnů zpět a které mi připadaly moc velké. Spletla jsem se v nich a jsem za to ráda.
Pak se klepat ven, do tramvaje a do školy na dějiny výtvarného umění, po kterých jsem se dozvěděla, že stop-motion natáčení, se kterým jsem slíbila vypomoci se posouvá o dvě hodiny a tak jsem si vlezla do Cross Café na dva čaje, mrkvový salát a ovocný salát proložené jablkem a banánem. Pravý to oběd. Taky jsem přečetla asi sto stránek Harryho Pottera a Relikviích smrti. Šťastné to chvilky. Po nich následoval přesun do ateliéru, další čtení, skok na nákup do Tesca, ze kterého jsem odcházela s avokádem v kapse a raw tyčinkou u kamarádky, se kterou jsme se hned ve škole pustily do té stop-motion srandy.
No... Časem už to taková sranda nebyla. Přesněji po cca šesti hodinách, kdy jsem byla - konečně - milosrdně propuštěna. Během těch šesti hodin jsem stihla z avokáda a tyčinky pojíst, vypít spoustu vody, rozbít hrnek, vylít vodu, zahrát si ve své první animaci skoro-hlavní roli a přečíst pár dalších stránek knížky. Taky jsem se mimo jiné stihla začít stresovat s termíny klauzur a začátky zkouškového období. Klasický život vysokoškolačky, což?
Cestou domů jsem si byla pro jednu radost, kterou jsme si dopřáli na půl s Hejkalem - nový mixér. Už se nemůžu dočkat, až si zítra koupím strouhaný kokos a udělám si v tom mixérku první plzeňské kokosové mléko. Jó - už aby.
Taky zítra chci začít dělat na těch klauzurách, jít do fitka, pokračovat v kurzu o pohádkách Hanse Ch. Andersena a vůbec - mít se dobře a dělat věci, ze kterých mám radost.
A ještě jedna věc - dneska jsem si objednala barvu na vlasy. Tyrkysovou Manic Panic. Potřebuju nějakou vlasovou změnu, ale nechci nic vyloženě radikálního. Bojím se, že bych toho litovala, nebo tak něco. A to nechci. A taky se mi podařilo nacpat do uší plugy, které jsem si pořizovala pár týdnů zpět a které mi připadaly moc velké. Spletla jsem se v nich a jsem za to ráda.
Úplně cejtím, jak ze mě to bažinný čistící pití bublá a pucuje mě, jako houbička s jarem špinavý nádobí. Bolí to a divně to vevnitř studí, ale vím, že to přebolí a bude krásnějc než bylo do teď.
Komentáře
Okomentovat