Pohádky a pot


(Mateřídouško, děkuju za tuhle hudbu, díky každýmu tónu mám o jednu fialku v duši víc!)


Ráno začnu se svým detoxikačním lektvarem a hned si to píšu do liščího sešitu, kam si krom poznámek z přednášek o ilustraci dětských knih začínám psát jídelní / kalorický deníček. Pak se oblíkám a běžím do fitka, kde si dám pět kilometrů běhu na páse a pět kol kruhového tréninku. Potím se, lítám a směju se, protože jsme tam v tom vždycky všechny společně a když mě při cvičení něco bolí, vím, že to nebolí jenom mě a tak při předávání činek dělám kyselý ksichty a ostatní paní je dělají taky, protože vědí

Beru si chleba, který se mi teď bude psát na speciální papírek a ze kterého mi to potom Ivanka bude strhávat z platu, až tam budu chodit pracovat (což bude nejpozději od května a do května je to už jenom jeden mravenčí skok) a razím domů. Cestou si jdu ještě pro sojovo-rýžové mléko do DMka a pak už vybíhám schody do bytečku. Dávám si k snídani müslli ze včerejška (recept je tadyhle) a zmiňované mléko mixnuté s kakaovým proteinem a mlaskám si, protože je to hrozně moc dobrý. Asi se mi povedlo moje pečící-plzeňské prokletí prolomit. Pak jdu umýt nádobí a s rukama studenýma, prokřehlýma a vonícíma prostředkem na nádobí se jdu rozloučit s Hejkalem. Dneska nakonec zůstávám doma, protože nemám na kresbu náladu a protože je nutný převzat zásilku od PPL a zaplatit za ní. Z Bastaflory nám mají přijít naše společné aquarelly, se kterými jsme se pěkně plácli přes kapsu, už se jich ale nemůžu dočkat.

Jsem v půlce druhého článku, který se vztahuje ke kurzu o pohádkách Hanse Christiana Andersena, který dnes začal na téhle šikovné stránce. Kurzů jsou tam spousty a spousty a je to bezplatné (poplatek je jen za certifikát, když si ho chcete vytisknout). V květnu mi začíná jazykový kurz Holandštiny, tak na to už se moc těším.

Jsem u čtvrtého článku a už je toho na mě nějak moc. Spousta angličtiny a pokynů. Asi si uteču do sprchy a začnu se připravovat na odpolední hodinu keramiky, kterou vedu každý pondělí v plzeňské školce. Je to tam takový příjemný zemitý pocit, když sledujete děti pracovat s hlínou.

Komentáře