Velkua, den druhý

Dnešní den byl o něco méně nabytý, než ten včerejší.
Celý den mi začal krátkou, asi patnáctiminutovou jógou na skále nad mořem a následnou snídaní a prvním koupáním se v moři. I na naší mini-pláži to vypadá spíš jako u hezčího a většího Mácháče. Všude jsou ale taková ta typicky přímořská mola a množství menších loděk a vodních skútrů. Voda byla krásně teplá, dno pokryté pískem, kamínky a občas řasami, které se nepříjemně otírají o nohy.
Po krátkém zkulturnění se jsme se zbytkem výletnické posádky vyrazili na menší obhlídku našeho okolí. Chodili jsme chvilku po skalách podél pobřeží a skrze lesy. Našli jsme několik zajímavostí:

Úplně opuštěné - asi letní, nebo k pronájmu? - domky.
Nohu nějaké srnky. Na skále (krom rybích koster) prostě ležela srnčí noha, na jednom konci kopýtko, na druhém vykukující kost. Nechci vůbec uvažovat nad tím, kde se asi tak přibližně nachází zbytek těla, ani nad tím, CO tu chudinku takhle roztrhalo.
Rybí kostry (přimělo mě to k úvahám spojeným se srnčí nohou - osobně to vidím na nějakou zvláštní odrůdu finského Gluma žijícího na skalách u zátoky)
Pravděpodobně morušky, které tu vesele rostou mezi malinami, borůvkami a lesními jahodami.

Po návratu domů jsme se nějakou chvíli jen tak povalovali, protože - koneckonců jsme tu na dovolené, takže co by ne.

Dále byla na denním programu cesta do Naantali, což je něco jako "město". Přibližně dvacet kilometrů od nás. Během cesty jsem nasbírala tento materiál:

Lucka: *táta se otáčí po špatném odbočení* "Ty seš s tímhle autem děsně pomalej."

Táta: (Po rozhovoru na téma: muslim jede na dovolenou, kde chlastá kouří a dělá další věci, které by správně dle svého náboženství dělat neměl. I přes to však tvrdí, jak se těší domů - protože doma je někdo, zatímco na dovolené je jen další turista bez úcty.) "Kdybys byla muslimská ženská, tak hnedka chcípneš, ale kdybys byla chlap - muslim, tak seš šťastná. Úplně tě vidim, jak ty svoje ubohý ženský drezuruješ s nějakým bičíkem. Skoro jako nás."

Táta: "Tady jsou asi hrozně slabý odlivy a přílivy, co?"

Lucka: "Cože? Slepý?"

Táta: "Hluchý."

V Naantali jsme navštívili KMarket a SMarket (rozdíl mezi nimi je v tom, že SMarket nabízí i alkoholické nápoje - zajímavé ale je, že herní automaty jsou v obou obchodech). Zároveň jsme absolvovala skutečně těžký úkol. Teda - vlastně těžké úkoly.

1. Vybrat z finského bankomatu peníze.

2. Najít tofu. Sice jsem si ho nechtěla koupit, ale chtěla jsem znát své možnosti. V KMarketu jsem ho nenašla.

3. Najít cizrnu / humus. Opět - v KMarketu nic. Stejně, jako tofu, jsem našla cizrnu (kikherneet :D ) až v SMarketu.

Krom herních automatů, které byly v obou obchodech přítomné, jsem žasla i nad naprostou nepřítomností nějakého oddělení se zdravou, nebo racionální výživou. Všechno měli tak nějak nepřehledně rozstrkané všude možně.

Jako zlatý hřeb dne byl - pro změnu - běh. Vyrazili jsme všichni čtyři - já, Lucka, táta a brácha Máťa - na přibližně šesti až sedmi kilometrový běžecko-pěší průzkum širšího okolí. Často jsme přecházeli do chůze, protože brácha má preventivně antibiotika proti borelióze. Na tomto místě se musím na chvilku zastavit a zmínit, jak strašně, strašně strašný a příšerný jsou tady KOMÁŘI. Je jich tu jak na*ráno a člověka začnou žrát jen co se zastaví. Mám od nich už asi padesát štípanců. FUJ.

Po doběhnutí jsem si ještě na chvíli skočila do moře, ale moc dlouho jsem tam nezůstala - jednak kvůli komárům, kteří mi žrali hlavu nad hladinou, jednak kvůli řasám, které mě nějak víc chytaly za nohy a já měla kvůli tomu každou chvíli malý infarkt. Následovala sprcha a večeře v podobě amarantu se špenátem a rajčaty. Mňam.

Tak čau.

P.S.: Zítra mi držte pěsti. V 5:30 vybíháme s tátou závod na 10 km. Je to vskutku extrémní závod - je extrémně brzo, když si ještě připočtete, že tu máme o hodinu víc, než je v Čechách. Budíček si dávám na 4:50. Uh.