Dnešní den byl - mírně řečeno - netradiční. Než se dostanu k jeho popisu, trochu si postěžuji.
V důsledku větší blízkosti polárnímu pásu je značná část Finska pod vlivem "polárního dne" a "polární noci". Velkua se nachází v jižní části Finska, takže rozdíly mezi dnem a nocí tu nejsou nijak drastické. Jistě rozdíly tu ale jsou. Například je celou noc poměrně jasná obloha. O půlnoci to tu vypadá jako o desáté hodině večerní v Čechách. Takže mám naprosto rozhozený biorytmus. Spát chodím kolem jedné, druhé hodiny v noci - když se zadaří a já se nemusím hodinu vypořádávat s nálety komárů, jak tomu bylo v noci ze včerejška na dnešek.
2:00
Uvědomuji si, že musím jít spát.
2:30
Můj pokoj je zbaven prvního komára. Mám trochu špatné svědomí.
2:45
Druhý komár mrtev. Špatné svědomí ustupuje naprosté dožranosti z toho, že nemůžu spát.
3:00
Třetí komár zlikvidován. Snažím se spát.
4:00
Klepe táta. Budíček.
4:30
Nasedáme do auta. Během cesty nám pod auta málem skočí dvě roztomilá mláďata, na která už na druhé straně silnice čeká máma srnka. Jednou zapomínáme odbočit.
5:00
Dorážíme do cíle: Naantali. Jdeme se zaregistrovat na dnešní běžecký závod na 10 km. Platíme 2x20 euro. Jako startovné.
5:30
Aniž bychom byli na startovní čáře, závod začíná.
5:30-6:26
Běžím, nemůžu, jdu, běžím, popadám dech, předbíhám, jsem předbíhána, poslouchám hudbu, a tak dále.
6:27
Dobíhám do cíle ve svém novém osobním rekordu na tuto vzdálenost (57 minut). V cíli dostávám "pamětní medaili". Nemá na sobě ani rok, ani dírku, abych si ji mohla pověsit ke zbytku medailí. V cíli není žádné občerstvení krom odporně sladké šťávy a vody. Vítězové závodu jsou dávno pryč. Doběhli, vzali trofej a odešli. Vracím číslo (které si nemůžu nechat!). Táta na mě čeká. Svoje číslo si ulil do zmuchlanýho trika.
6:30
Postupně se ptám na výsledkovou listinu a na cestu zpět na start, kde máme auto.
7:00
Vyjíždíme zpět do Velkui. Cestou zapomínáme odbočit dvakrát.
7:30
Třicetiminutová lekce jógy a sprcha.
8:00
Snídám.
8:30
Lehám si do postele k seriálu. Totálně zničená během minuty usínám.
11:30
Táta ťuká na dveře a ptá se, jestli žiju. Vstávám a jdu si udělat oběd.
Zbytek dne (až do šesté hodiny večerní) se nesl v duchu odpočinku, jedení, čtení, poslouchání hudby.
18:00
Dnes již podruhé vybíhám, tentokrát sama. Po půl hodině a čtyřech a půl kilometru se vracím zpět "domů", cvičím a převlékám se do pyžama.
Jediné, v co můžu ve finále doufat je, že se komáři umírní a nechají mě alespoň dneska v noci v klidu spát. A taky v to, že půjdu nějak rozumně spát. Jsem zvědavá, co se bude dít zítra.
Sluníčková Já.
Komentáře
Okomentovat