Sobota
Měla být dnem lehce výletovým. Na programu byla cesta do Naantali (původně mělo jít jen o výlet na nákup nějakého jídla, který jsem měla absolvovat jen já a táta).
Stavili jsme se s SMarketu a v Alku (L. nutně potřebovala víno, protože pivo už jí prý moc přes pusu nejde).
Sama jsem tam učinila skvělý nákup obsahující:
- perfektně zralá avokáda
- veganský sýr na způsob chedaru
- bílé tofu (mé první finské tofu!)
- můj oblíbený kornoutový nanuk značky Rice
Tohle město bylo dřív známo pro svůj ženský klášter. Dnes je to v podstatě živoucí skanzen s asi třemi, nebo čtyřmi muzei, která se věnují tradiční výrobě jehel, pletení ponožek a zlatnictví (překvapivě - ani jedno muzeum jsme nenavštívili :----)).
Krom těchto skvostů nabízí Naantali také letní sídlo finského prezidenta a svět Moominů, kteří právě odsud pocházejí.
Všechno tohle jsme ovšem minuli. Náš výlet byl čistě procházkový, vedený skrz přístav, kolem suvenýrů a lodí, skrz "hlavní ulici" Naantali, do starého kostela a na malou vyhlídku tyčící se mezi přístavem a kostelem.
Byl to hodně příjemný, trochu nostalgický výlet. Celé městečko působí hodně ospale, ale neuvěřitelně přívětivě a hřejivě.
Zároveň jsme objevili malý obchod se suvenýry, který byl cca ze tří čtvrtin svatyní americkému Old Schoolu (kromě pohledů z Disneylandu, vintage obrázků a tabatěrek s Marilyn Monroe a Elvisem jste tu mohli najít například balonky s Mickey Mousem, nebo ozdoby na ramínka podprsenek s podobiznou - koho jiného než - Elvise).
Koupila jsem (v jiných obchodech, než v té oslavě Ameriky :D) malý dárek mamce a otčímovi, pohled a magnet pro jednu známou.
Můj super boží mini-nákup!
Přístav v Naantali. Na ostrůvku před námi se nachází Moomíní svět. Kam jsme nešli.
Věžička kostela z vyhlídky.
Interiér kostela. Byl tam jeden hrozně krásný obraz Ježíše, kterému Máří Magdalena umývá nohy a utírá je svými vlasy. Bohužel se mi nepovedla dobrá fotka a nikde nebyly informace o tom, kdo ten obraz namaloval.
Hlavní ulice Naantali zející prázdnotou.
Americký suvenýrkový obchod!
A nakonec - jak jinak...
Po návratu z Naantali jsem se rozhodla jít běhat. Šlo to ztěžka, ale šlo to. Cestou jsem se asi čtyřikrát ztratila a znovu našla. Ke konci mě málem snědla kolie a jednou se mi vypnuly hodinky. :D Ale bylo to krásný.
Neděle
Jak to řekla L.: "Línej den."
Vyrazili jsme tedy jen na krátký výlet na přilehlý ostrov jménem Palva, který stál spadá pod "obec/vesnici/oblast" Velkua. Každou cca půlhodinu odjíždí z našeho Teersalo na Palvu převoznická loď, která přepraví snad až deset aut. Zároveň plní tahle loď úlohu školního autobusu, protože nejbližší škola z Teersalo je právě na Palvě. Takže děti, dennodenně, v létě i v zimě jezdí na vedlejší ostrov. To je prostě kouzelný (+ malá vsuvka. Ve Finsku mají děti školou povinné prázdniny jen měsíc a půl - od půlky června 1. srpna, takže dneska jsou už všechny finské děti zpět ve škole).
Chodili jsme sem a tam po hlavní silnici, odbočili jsme na malou vyhlídku, kterou nám doporučila naše hostitelka, jedli jsme borůvky a tak.
Při zpáteční cestě jsme ještě na chvilku odbočili do lesa. Kde jsme se ztratili. Asi patnáct minut jsem čekala u cesty (s tím, že až zjistí, že jsem pryč, vrátí se buď tou samou cestou, nebo budou volat z nedaleké silnice). Já naivka. Za nedlouho jsem uslyšela jak L. volá (má takový speciální vokální způsob svolávání ztracené rodiny) a dorozuměly jsme se, že volá ze silnice. Vydala jsem se tedy za ní. Byla tam sama. Po asi desetiminutovém telefonování a volání a čekání s tátou jsme se sešly u budovy školy, kolem které jsme už šli.
Během znovushledání vyšlo najevo následující:
- Táta až teď pochopil význam mých oznámení, že "nemám roaming" - a že se mi tedy nedovolají a že já se nedovolám ani nedopíšu jim.
- Tátu vůbec nenapadlo řešit, že jsem se ztratila. :D (Někoho by to možná štvalo, ale mně to přijde docela vtipné. Asi jsem odolnější, než jsem si myslela.)
- To, že jste na ostrově, který má asi jen necelé dva kilometry neznamená, že se nemůžete ztratit.
- Ne vždycky se lidé z lesa vrací touž cestou.
Táta ještě na ostrově zůstal, aby si zaběhal. Já a L. jsme šly běhat až o pár hodin později, spolu. Bylo to moc hezký a moc příjemný.
Cesta na Palvu.
Bosonohý apač na Palvě.
Ostrovní výhledy.
Cesta zpět.
L. na lodi.
Jako "P.S." přidám tři výtvory z mé minikuchyně - pro inspiraci a tak.
RAW pohankové "rizoto".
Bezlepkové těstoviny se sýrem Violife, rajčaty, slunečnicovými semínky a spoustou zeleniny.
Moje první finské tofu se sýrem Violife, cuketou, slunečnicovými semínky a oblohou.
Komentáře
Okomentovat