Osek | Den 1.

Po pondělní celodenní cestě -- a asi bilionu zastávkách na obědě, na benzínkách a odpočívadlech -- jsme po "devítihodinové" cestě (která ale kvůli zastávkám trvala určitě o hodně déle) dorazili asi kolem půl jedenácté do cílové destinace: Slovinsko, Osek.

Abych vás trochu uvedla do obrazu. Náš Osek se nachází ani ne 50 km od hranic s Itálií a Itálie je tu cítit na každém kroku. Ať už v zahradě našich hostitelů, kde rostou olivovníky, nebo v úzkých uličkách téhle malebné vesničky na úpatí hor. Jsme prostě sousedi s Itálií. Deal with it.
To dává tomuhle místu do vínku hned několik věcí.

Výborný víno.
Olivy, pizza, pasta. Všude. Fakt. Byli jsme vy malilinkaté samoobsluze, kde měli fakt máloco, ale víte, čeho měli přes dvacet, třicet druhů? Těstovin.
Přátelští domorodci.
Vysoké, VYSOKÉ teploty.
Suchý vzduch v nižších oblastech.
Výborný víno. Počkat, nezmiňovala jsem to už?

Ale zpět k pondělku / včerejšku. Dorazili jsme a záhy jsme zjistili, že náš dům -- znovu dovolenkujeme prostřednictví výměny domů -- je mnohem větší, než jsme si původně mysleli. A taky jsme zjistili / já jsem zjistila:

Naši hostitelé se z jisté části stravují vegansky! Yeeeeeey!
Na terase je postel!!!! Budu tam spát!!!! Uíííííí!
Mají zahradu (ve tmě jsme ještě neviděli jak velkou -- a že je dost velká)
Mají i ku*evsky hodně komárů
Ekologický dům? YESSSSSS!
Že tahle dovolená bude sakra bombasticky boží
A že tu bude za*raný vedro

Na dnešek -- úterý -- jsem měla asi dva budíky. Z postele na terásce jsem se vyhrabala asi v 6:30, následoval můj ranní rituál (záchod, studená sprcha, vyčištění zubů, nosní sprcha, jóga), snídaně a kolem poledne jsme se, jako největší nýmandi, vypravili v teplotách kolem třicítky na výlet do hor / kopců, kde se mělo nacházet krásné jezírko. No... Tak cestou tam jsme málem umřeli. :D Na začátku se mi táta s nevlastní maminkou vysmáli, že sebou tahám pití, vždyť se napijeme z jezírka. Po třech km prudkého, PRUDKÉHO stoupání a chvíli putování lesem jsme dospěli k jezírku. No... Rybníčku.

... Tůňce. Malá, bahnitá vodní plocha obydlená rybami, vážkami a komáry, s vodou sice průzračnou, ale to jen do chvíle, než jste tam svými kroky rozvířili dny, možná i týdny usazené bahno, které po chvíli začalo ne moc příjemně zavánět. I tak bylo ale vedro natolik nesnesitelné, že jsme se tam do té ledové, pichlavé vody všichni aspoň jednou ponořili až po krk. Můj nevlastní brácha dokonce dvakrát i s hlavou. Chudák. Asi mu byl fakt hic.

Cestou zpět z kopce domů na oběd jsme potkali hada (kterého viděla jen Lucka) a stádečko koz (ty jsme viděli všichni a dokonce přikládám foto :D).

Poobědvali jsme (domácí cuketa s bazalkovým tofu a quinoovým salátem s rajšátky a tamari omáčkou) a nastal čas siesty. Naši během toho asi dvakrát odskočili obhlídnout možnosti nákupu potravin, já doplnila svoje resty -- čti jako "konečně jsem se podívala na první díl sedmé série GoT -- a vyrazili jsme společně do nejbližšího většího obchodu (zmiňovaného výše, toho se třiceti druhy těstovin).

Po návratu večeře (opět cuketa, tentokrát na pánvi se shoyu omáčkou, likem a rajčaty, s mangoldem a dipem z tofu, černé soli, kurkumy a vegan majonézy, kterou jsem objevila v lednici) a teď trávení, odpočinek, úprava fotek, vínečko. V devět mě ještě čeká krátké vyběhnutí (do teď to kvůli vedru nešlo, od zítra musím vstávat asi tak v pět, abych stihla ranní vyběhnutí) a pak už jen další vínečko a jointík. Haha.

Tak Nasvidenje, nashledanou!