Předposlední den Slovinska -- takže balení, úklid a večer poslední velká akce, závod The Color Run v italském městě Lignano Sabbiadoro.
Už jsem na podobném závodě byla v Liberci, takže jsem, cca, tušila, že nás čeká:
- Miliarda lidí
- Barevný prach všude, kam slunce dosvítí
- A i tam, kam nedosvítí
Když jsme, kolem páté, do Lignana dorazili (Lucce se nechtělo, tak zůstala v domě a jeli jsme jen já, táta a brácha), trochu jsme přehodnotili bod jedna, totiž Miliarda lidí. Miliarda to nebyla. Spíš tak deset miliard. :D Asi čtvrt hodiny jsme jezdili v kruzích a hledali místo k zaparkování, půl hodiny jsme hledali registraci, deset minut výdejní místo pro věci zakoupené přes net a pak už jsme museli utíkat -- k autu, abychom se převlékli a na start, abychom start stihli. To jsme ale nevěděli, že z důvodu hodně velkého počtu účastníků se startuje v etapách. Takže místo jednotného startu v šest večer se "vybíhalo" (99% lidí šlo, nechápu, proč je to pořád "The corlor Run" a ne "The color Walk") až do cca půl osmé. My byli dost vepředu, takže jsme vyrazili asi ve třičtvrtě na sedm. Táta s bráchou běželo-šli a já teda běžela (zaběhnuto za asi 25 minut, 4,12 km).
Atmosféra super, asi bych si to ale víc užila, kdybych ta byla s přáteli a už trochu pod vlivem. Budí to dojem street party, hudební výběr parádní, všude spoustu rozjařených Italů a Italek... Být tam vyloženě pro párty tak jsem nadšená. Ale já si tam šla zaběhat, takže jsem z toho taková rozpolcená. :D
Pak koupačka v moři, abychom domů nejeli jako barevný čuníci a zpět směr Osek, na poslední noc.
V neděli jsme vyrazili asi kolem deváté a dorazili kolem sedmé večer. Cesta šílená. Doslova. Už se těším na změnu prostředí. Tátu i jeho rodinu miluju, moc, ale hodně rychle začnou člověku lézt na mozek, v dobrém i ve zlém.
A hlavně -- dneska se konečně po měsíci uvidíme s Hejkalem.
Tak ahoj.
Komentáře
Okomentovat