Osek | Den 2. a 3.


Asi jste si všimli, že chybí samostatný článek o "druhém dni". Z jednoho prostého důvodu. Dopoledne jsme čekali, až se všichni vykufrují a pak jsme kolem dvanácté vyrazili na pláž Grada do Itálie. Katastrofa. :D Voda horká skoro jako okolní vzduch, takže schlazení nulové, v moři všude nějaké traviny, které si tam vesele v chuchvalcích plavaly, mušle žádný, všude davy. No... Trochu zklamání.



Za to dnešek, ten to napravil víc než dostatečně. Sice jsme zase vyráželi kolem jedenácté, ale náš cíl byl dost rozdílný od toho včerejšího. Naším dnešním cílem byl nejnavštěvovanější jeskynní systém na světě -- Postojna jama. Sice opět -- všude davy, ale tentokrát byl alespoň příslib ochlazení. Když jsme dorazili na místo, táta s Luckou opět zahájili pivem. Do srdce jeskyní nás dopravil úzký, ale sakra dlouhý vláček


Skládá se ze tří úrovní. První úroveň byla nejblíž povrchu a už zanikla, když se sesunul strop druhé úrovně -- ta je nejrozvinutější a přístupná turistům (až na cca 20 km, které nejsou přístupné veřejnosti). Třetí úroveň je nejnižší, nejdál od zemského povrchu a protože tudy protéká řeka je stále aktivní. Jak jsme se -- mimo jiné -- dozvěděli, právě v této řece žije nejvíc jeskynních tvorů, mezi které patři i malý druh ještěra, Proteus anguinus. Jak vypadá můžete vidět třeba tady. Je to malý tvoreček, který je na život v jeskyni vybaven nejlíp, jak může -- je slepý, za to má ale ostatní smysly rozvinutější, nemá žádný pigment, takže je to takový malý slepý albín, který se ale dožívá až sta let a bez jídla vydrží až deset let. Je schopný žít na pevnině i ve vodě, ale preferuje vodu, protože právě tam je nejvíc potravy. Živí se jinými, menšími tvory, kteří jeskyně obývají právě v oblasti třetí úrovně, kudy protéká řeka.
Trasa byla dlouhá něco kolem 4,5 km, ale jelikož bylo pořád na co koukat, člověk to ani nevnímal.




Z jeskyně nás na povrch znovu dopravil vláček (znovu krčení se, focení, turistické řeči, atd.). Baflo na nás vedro, vysvlékli jsme se ze svršků a vyrazili ke stánkům se suvenýry, na obhlídku (podařilo se mi pořídit notes s Proteusem a nejvýznamnějším jeskynním útvarem, který se mi ale bohužel nepovedlo vyfotit, propisky pro mé nejmilejší / a pro mě / a krásný prstýnek s měsíčním kamínkem). Tuhle trasu jsme zakončili v pizzerii, kde jsem si dala svou první pořádnou pizzu za poslední cca dva roky. Když jste tak blízko Itálii, nedá se odolat. 

(Pizza samozřejmě veganská :))

Dál naše kroky (nebo spíš stopy pneumatik) mířily k řece, kde, jak jsme doufali, měla být malá pláž a ledová voda. Oboje jsme tam našli a KONEČNĚ jsme se koupali ve vodě, která nebyla kolik měsíců stojatá a smrdlavá po rybině a která by byla studenější, než horký vzduch kolem. Hurá!
Tyhle řeky jsou krásně čisté, zbarvené až do tyrkysové, modrozelenkavé barvy, která působí zvláště nadpřirozeným dojmem. Studená jako jehličky, ale při tom hladí po těle, laská ho, objímá ho a jemně ho odnáší svým proudem. Ve středu toku byla navíc řeka tak hluboká, že jsem ani při svých 178 cm nedosáhla na dno, takže na plavání víc než ideální.





A po koupání hurá domů na večeři. Pevně doufám, že i zítřek budeme trávit na břehu jedné z těchhle kouzelných, chladných řek. 

Komentáře