Osek | Den 7.


Aneb výlet do Lublaně (Ljubljana). 
Jako první -- a vlastně hlavní důvod naší výpravy do Lublaně (kromě toho, že je to prostě hlavní město, které se hodí vidět) -- jsme zamířili do muzea optických iluzí. Vypadalo to původně jako takový hezky, alternativní druh zábavy, který by nemusel být zase až tak moc frekventovaný. Ha, ha, ha.

Uvítalo nás muzeum, jehož vchod byl znepřístupněn páskou, jaké bývají před V.I.P. nočními kluby. Jako správní čecháčci jsme se protlačili dovnitř, kde nám bylo řečeno, že je muzeum momentálně plné, a abychom tak 4, 5 minut počkali. Počkali jsme si. A stálo to za to.
U vstupu se k nám v čekání připojila skupina dalších turistů -- aha, další Češi. Super -- a uvnitř čekaly atrakce podobné Babylonskémi IQParku. Obrazy, na které se musíte dívat dlouho a správným způsobem, za což jste odměněni 3D zjevením, optické iluze, které tvořili významní psychologové a psychiatři, ale i různé interaktivní místnosti, jako třeba ta v úvodní fotce a ve fotce následující -- 





-- místnosti s nakloněnou podlahou a klamnými stěnami.
Nekonečné místnosti --




-- místnosti, kde je všechno na hlavu --





-- a místnosti, které jsou skosené tak, že --



-- a v neposlední řadě, starý známý prostřený stůl --


Po Muzeu jsme vyrazili do centra, kde jsme se měli sejít s tátovými a Lucčinými známými. Čekali jsme dlouho, předlouho, tak dlouho, až se rozpršelo. Během toho čekání jsme ale viděli spoustu moc pěkných míst, farmářskými trhy plnými ovoce a zeleniny počínaje a mostem se zámečky konče.
V Lublani jsem byla poprvé, ale to město se mi moc líbilo. Bylo to něco mezi Prahou, Plzní a Norimberkem. Historické centrum s hradem, s parky, turisticky zajímavé, ale při tom žádné velké davy. Prostě sympaťákov.











Komentáře