Dny plynou, slunce svítí, vítr občas zafouká, země se nechá políbit deštěm, někdy pomasírovat krupobitím. Nebe na zemi z výšek shlíží a posílá jí ty vlhké, ozonově voňavé polibky a hladí ji větrem po travinaté šíji, čechrá jí listnaté lokny a laská každý její záhyb. Léto je tu -- je tu v plné síle a já si ho užívám jako máloco.
Jsou tu dny naplněné:
- Indie / Alternative / Folk hudebními kompilacemi, kterými se youtube jenom hemží
- Mírná otrávenost, že musím být v práci, ale zároveň radost, že mám práci, která mě i tak baví
- Čtení knížek (aktuálně: J. K. Rowling | Bajky Barda Beedleho)
- Starání se o sebe -- ten krásný pocit oholených nohou, hezkého outfitu, dlouhé koupele s bublinkami, nebo s voňavou solí, dobrá jídla, která jsou jako malé polibky zevnitř mého těla
- Absence Hejkala, který mi odjel na Slovensko
- Pokukování po jiných pěkných cílech možného zájmu (nekonečná výhoda dohody jménem "volný vztah")
- Chuť nebýt doma
- Chuť být doma a užívat si všeho, co mi samota může nabídnout. Hlasitá hudba. Vonné tyčinky, Pobíhání po bytu ve spodním prádle. Dlouhá vana s otevřenými dveřmi a zapnutou hudbou. Večeře v kuchyni, která je společná se spolubydlícím. Sklenka vína u knížky. Hlasité povídání si s kocourem a králíkem. Samomluva u ledničky. Pláč u dočítání Zlodějky knih (ten druh pláče, u kterého si fakt nepřejete mít svědky).
- Nezřetelný, mlhavý opar nechuti -- nechuti k předtuše pomalu-se blížícího září a začátku školy, která mi v těle čím dál víc připadá jako jed, který otravuje nejenom tělo, ale hlavně mysl
Zároveň s tím vším čekám a těší se na dovolenou s tátou, o které jsem se tu už zmiňovala -- další běžecké soustředění, tentokrát ve Slovinsku, doprovázené občasnými výlety do Itálie. Odjíždíme za necelý týden a ve mně se pomalu hromadí malá tmavá kulička nervozity. Což je celkem absurdní, když mám ve svém okolí lidi, kteří si klidně vyjedou na blind do Arménie, sami, jen s batohem a pejsky, aby zdolávali horu vysokou přes 4000 metrů s tím, že informace měně a cestě si zjistí až někdy potom.
Kdepak. Ze mě by nebyl dobrý dobrodruh. Nebo alespoň ze začátku ne. Třeba by to chtělo jen cvik, co já vím? Zatím mám v rámci tréninku za sebou jen jednodenní výlet na blind do Norimberku, kam jsme minulý týden vyrazili s Hejkalem. Z Plzně tříhodinová cesta kvůli dni v neznámém, krásném městě a dlouhé noci strávené na nádraží, protože nejbližší vlak za rozumnou cenu jel až další den v šest ráno.
Ale věřím, že se t časem vylepší.
Musí.
Dobrou noc.
Letní noc. S hvězdami, příjemným polibkem nočního větru a odkopanou peřinou ležící někde ve sklepeních vaší postele.
Komentáře
Okomentovat